(French
Open, 19. května –
7. června 2015)
Wow, tohle vymysleli mágové
z French Open fakt na jedničku.
Jasně, Nadal
letos hraje plus mínus tužku (na jeho
poměry), ale nasadit ho až
jako šestýho? BRAVO! Čtvrtfinále
s Djokovičem (vsaďte se, že
na něj dojde!) tak sice bude předčasným
vyvrcholením Roland Garros, ale po něm už
toho moc zajímavýho nepřijde.
Jak zabít
vlastní Grand Slam vlastní
blbostí už
při losu? Zeptejte se pánů
z Paříže.
Další sázku
doporučuju na Berdycha (Třeba na výhru?
Chacha, vtip roku: http://www.ifortuna.cz/cz/sazeni/tenis-muzi/2015-05-24-berdych-t--7628104).
Ten je sice jako tradičně
schopnej PŘED semifinále
sám porazit i deblovej pár Djokovič
– Murray, ale v semifinále
neporazí ani bábu Dymákovou
s nůší.
Jasně,
pak bude říkat všechny ty správný
věci a novináři mu zatleskají
s tím, že přece chudák hraje v éře
Nadala a Federera a Djokoviče a Murrayho a báby
Dymákový s nůší,
ale já jsem snad v životě
neviděl frajera, kterej by byl tak spokojenej s tím,
že není první.
Sakra, nechce ten
kluk NĚCO udělat,
aby ho to nakoplo ke grandslamovýmu titulu?
Nebo chce tuhle éru
tak nějak přežít a zaútočit
naplno až v padesáti? Udělej NĚCO,
Tome! Máš talent od Boha, začínáš
i trošku
riskovat při hře, párkrát
jsem tě dokonce viděl
na síti (Vidíš? Nikdo tě
tam neukousne!) – ale evidentně
to nestačí.
Tak začni sprostě
nadávat, běž na
měsíc meditovat do tibetskýho
kláštera,
popros o radu bábu Dymákovou, udělej
prostě NĚCO, než
bude pozdě! Já
furt jak blbec věřím, že na to máš
– a tos mě
stál už pořádný
love, kamaráde...
Jsem taky zvědavej na porno casting, pardon
– chtěl jsem samozřejmě
říct
ženskou dvouhru s hekáním all inclusive. Vlastně
ani nejsem zvědavej, protože
Serena všechny ty chudinky seřeže
tak děsivým stylem, že
budou holky okamžitě
zralý na psychologa.
Serenu uznávám:
ten její božskej ZADEK
vidím každej den v baráku,
když jdu za starou Krupičkovou
po schodech – a věřte mi, že
stará Krupičková
není tenisová
lvice. Co to znamená? Že Serena kašle
na všechno, nechává
si sebevědomě
narůst gigantický pozadí, a stejně
ji to stačí k naprostý
dominanci nad zbytkem „soupeřek“.
I když je fakt, že
slovo „soupeřky“
je dost nadnesený. Pamatuju si doby, kdy byl ženskej
tenis koukatelnej. Teď se tam svíjejí
uzlíky nervů, jen občas
některá zakvičí, jako by
se bála, že bude příští
obětí Radka Štěpánka,
skutečnýho kance a nedostižnýho
vládce tenisovejch turnajů.
No hele, já
se mnohem víc těším na Štěpcovy
než na Berďovy tenisový
memoáry. Jedna kniha bude o tom, jak se někdo
furt snažil
a furt to nešlo, ale jakože
alles gute a bylo to fajn; zatímco druhá
bude o tom, jak si někdo parádně
užil s vysportovanejma holkama
po celým světě.
Tak
pojďme na to, hekání a nekonečný výměny na rozpálený antuce (fuj, musím si dát HNED TEĎ pivo!) je v plným proudu.